Založte si kompost správně: Průvodce pro začátečníky

Výběr vhodného místa pro kompost

Správné umístění kompostu je naprosto zásadní pro jeho úspěšné fungování a může významně ovlivnit celý proces kompostování. Ideální místo pro kompost by mělo být částečně zastíněné, nejlépe pod vzrostlým stromem nebo v polostínu budovy. Přímé sluneční záření totiž může způsobit nadměrné vysušování kompostovaného materiálu, zatímco příliš tmavé a stinné místo může vést k pomalejšímu rozkladu.

Při výběru místa je důležité myslet na to, že kompost by měl být snadno přístupný ze zahrady i z domu, abyste nemuseli překonávat zbytečně dlouhé vzdálenosti při vynášení biologického odpadu. Kompost by měl stát na rovném povrchu přímo na půdě, nikdy ne na betonu nebo dlažbě, protože potřebujeme zajistit přístup půdních organismů a přirozené odvodnění.

Zásadním faktorem je také vzdálenost od obytných prostor. Ačkoliv správně vedený kompost nezapáchá, je vhodné umístit jej alespoň 5 metrů od oken a dveří. Současně je třeba respektovat sousedské vztahy a neumisťovat kompost těsně k hranici pozemku, kde by mohl obtěžovat sousedy. Optimální je vzdálenost minimálně 2 metry od plotu.

Důležitým aspektem je také přístup vzduchu. Kompost potřebuje dobré provzdušnění, proto není vhodné jej umístit do uzavřeného prostoru nebo těsně ke zdi. Měl by být dostatečně vzdálený od vysokých zdí a hustých živých plotů, které by bránily cirkulaci vzduchu. Zároveň by však místo nemělo být příliš větrné, protože silný vítr může kompost nadměrně vysušovat.

Při zakládání kompostu je nezbytné vzít v úvahu také vodní režim. Místo by nemělo být v nejnižším bodě zahrady, kde se může hromadit voda. Ideální je mírně vyvýšené místo s přirozeným odtokem vody. Pokud je půda příliš jílovitá nebo nepropustná, je vhodné vytvořit pod kompostem drenážní vrstvu z hrubšího materiálu.

V neposlední řadě je třeba myslet na praktickou stránku údržby kompostu. Kolem kompostéru nebo kompostní hromady by měl být dostatečný prostor pro manipulaci s materiálem, přehazování a případné prosévání hotového kompostu. Optimální je ponechat alespoň metr volného prostoru ze všech stran. Také je praktické mít v blízkosti kompostu místo pro skladování strukturního materiálu, jako je štěpka nebo suché listí, které budete průběžně přidávat.

Pokud plánujete kompostovat ve větším množství, je rozumné vytvořit si více kompostovacích jednotek vedle sebe. To umožní střídání aktivního kompostu s dozrávajícím a usnadní celý proces kompostování. V takovém případě je třeba počítat s větším prostorem a dobře si rozmyslet celkové uspořádání kompostovacího stanoviště.

Základní materiály na dno kompostu

Na samotné dno kompostu je nezbytné umístit materiály, které zajistí správnou cirkulaci vzduchu a odvod přebytečné vody. Ideálním základním materiálem jsou nastříhané nebo nalámané větve, které by měly být silné přibližně jako palec dospělého člověka. Tyto větve vytvoří stabilní základnu a současně umožní přístup vzduchu ze spodní části kompostu. Na větve je vhodné položit vrstvu hrubší slámy nebo posekané trávy, která pomůže zadržet jemnější materiál, který budeme následně přidávat.

Velmi důležitou součástí základní vrstvy je také částečně rozložené listí z předchozího podzimu, které obsahuje již aktivní mikroorganismy a pomůže nastartovat rozkladné procesy v novém kompostu. Pokud nemáme k dispozici loňské listí, můžeme použít i menší množství již hotového kompostu z jiné hromady, který poslouží jako očkovací materiál bohatý na užitečné bakterie a další mikroorganismy.

Do základní vrstvy je také vhodné přidat hrubší rostlinný materiál, jako jsou stonky slunečnic, kukuřice nebo bramborová nať. Tyto materiály pomohou udržet strukturu spodní části kompostu a zabrání jejímu přílišnému slehnutí. Mezi další vhodné materiály patří nastříhaný karton nebo papírové ruličky od toaletního papíru, které poskytují dodatečnou strukturu a současně dodávají potřebný uhlík.

Je důležité pamatovat na to, že základní vrstva by měla být dostatečně silná, ideálně 20-30 centimetrů. Na této vrstvě bude stát celý kompost, proto je třeba věnovat její přípravě náležitou pozornost. Správně založená základní vrstva významně ovlivní kvalitu celého kompostovacího procesu a může předejít problémům s přemokřením nebo nedostatečným provzdušněním.

Pokud zakládáme kompost přímo na zemi, je vhodné před položením základní vrstvy půdu mírně prokypřit, což umožní lepší kontakt s půdními organismy. V případě, že je půda příliš jílovitá nebo špatně propustná, můžeme na dno přidat tenkou vrstvu písku nebo drobného štěrku. Toto opatření pomůže lepšímu odvodu přebytečné vody a zabrání vytvoření nepropustné vrstvy na dně kompostu.

Do základní vrstvy nikdy nepatří čerstvě posečená tráva, která by se mohla slehnout a vytvořit nepropustnou vrstvu. Stejně tak není vhodné používat materiály, které by mohly obsahovat škodlivé látky, jako jsou chemicky ošetřené dřevo nebo rostliny napadené chorobami. Tyto materiály by mohly negativně ovlivnit celý kompostovací proces a kvalitu výsledného kompostu.

Kompost je jako život sám - vrstvíme ho pomalu, s rozvahou a láskou, aby nám jednou vrátil to nejlepší ze sebe

Květoslav Němec

Správný poměr suchých a mokrých složek

Pro úspěšné kompostování je naprosto zásadní dodržovat správný poměr suchých a mokrých materiálů. Ideální směs by měla obsahovat přibližně dvě třetiny suchých složek a jednu třetinu mokrých složek. Tento poměr zajišťuje optimální prostředí pro mikroorganismy, které jsou zodpovědné za rozklad organického materiálu.

Mezi suché složky řadíme především slámu, suché listí, piliny, dřevní štěpku, papírové kapesníky, kartonové obaly od vajec, nebo třeba nasekané větvičky. Tyto materiály jsou bohaté na uhlík, který je nezbytný pro správný průběh kompostování. Suché složky zajišťují v kompostu potřebnou strukturu a provzdušnění, což je klíčové pro aerobní proces rozkladu.

Mokré složky zahrnují především čerstvě posečenou trávu, kuchyňské zbytky jako slupky od ovoce a zeleniny, kávovou sedlinu, čajové sáčky nebo třeba plevel ze zahrady. Tyto materiály obsahují vysoký podíl dusíku a vody. Přílišné množství mokrých složek může vést k nežádoucímu zahnívání a zápachu, proto je důležité je vždy prokládat dostatečným množstvím suchého materiálu.

Při zakládání nového kompostu začínáme vždy vrstvou hrubšího materiálu, jako jsou například nastříhané větvičky nebo stonky rostlin. Tato základní vrstva by měla být silná alespoň 20 centimetrů a zajistí dobré provzdušnění kompostu odspodu. Na ni pak střídavě vrstvíme suché a mokré materiály, přičemž dbáme na to, aby mokré složky byly vždy překryty suchými.

Správné vrstvení materiálů je klíčové pro optimální průběh kompostování. Pokud přidáváme větší množství mokrých složek najednou, například při sklizni zeleniny nebo sekání trávníku, je nutné je rozdělit do menších dávek a prokládat je dostatečným množstvím suchého materiálu. V případě, že nemáme dostatek suchých složek, můžeme použít i staré noviny nebo karton, které předem natrháme na menší kousky.

Během procesu kompostování je důležité sledovat vlhkost směsi. Optimální vlhkost poznáme tak, že když vezmeme hrst kompostu do ruky a zmáčkneme ji, mělo by se objevit jen několik kapek vody. Pokud je směs příliš suchá, můžeme ji zalít vodou nebo přidat více mokrých složek. Naopak pokud je kompost příliš mokrý, přidáme více suchého materiálu a zajistíme lepší odvětrávání.

V průběhu roku se dostupnost různých materiálů mění, proto je užitečné si vytvořit zásobu suchých složek na období, kdy jich bude nedostatek. Například na podzim můžeme uskladnit suché listí, které pak využijeme v létě, kdy máme nadbytek čerstvě posečené trávy. Tímto způsobem si zajistíme, že budeme moci udržovat správný poměr materiálů po celý rok.

Co patří a nepatří do kompostu

Do kompostu můžeme přidat širokou škálu organických materiálů, které se časem přemění na kvalitní humus. Z kuchyně lze do kompostu přidat především zbytky ovoce a zeleniny, včetně citrusových plodů, ale jen v omezeném množství kvůli jejich kyselosti. Vhodné jsou také kávová sedlina, čajové sáčky bez kovových sponek, skořápky od vajec rozdrcené na menší kousky a papírové ubrousky či rulička od toaletního papíru.

Ze zahrady do kompostu patří posekaná tráva, listí, rozdrcené větvičky, piliny, hobliny, sláma a plevel. Trávu je důležité přidávat po menších vrstvách a promíchat ji se suchým materiálem, aby nezačala hnít. Listí lze kompostovat prakticky všechno, ale ořechové pouze v malém množství, protože obsahuje látky zpomalující rozklad.

Důležité je dodržovat správný poměr mezi tzv. zelenými a hnědými materiály. Zelené materiály jsou bohaté na dusík a patří mezi ně čerstvě posečená tráva, kuchyňské zbytky či čerstvé rostlinné materiály. Hnědé materiály obsahují více uhlíku a zahrnují suché listí, slámu, piliny nebo papírové produkty. Ideální poměr je přibližně 1:3 ve prospěch hnědých materiálů.

Do kompostu naopak nepatří kosti, maso, ryby a mléčné výrobky, které by mohly přilákat škůdce a způsobit zápach. Nevhodné jsou také zbytky vařených jídel, především těch s obsahem oleje či tuku. Vyvarovat bychom se měli také kompostování nemocných rostlin, které by mohly kontaminovat celý kompost.

Problematické jsou také chemicky ošetřené materiály, plasty, sklo, kovy, barvený nebo křídový papír. Tyto materiály se buď nerozkládají vůbec, nebo mohou obsahovat škodlivé látky. Do kompostu nepatří ani cigaretové nedopalky, které obsahují škodlivé chemikálie a filtry z umělých vláken.

Při zakládání kompostové hromady je zásadní začít vrstvou hrubšího materiálu, jako jsou větvičky nebo stonky, které zajistí dobrou cirkulaci vzduchu. Na to pak střídavě vrstvíme zelené a hnědé materiály, přičemž každou vrstvu lehce prolijeme vodou. Kompost by měl být stále mírně vlhký, ale ne mokrý. Příliš mnoho vody může vést k hnilobným procesům a zápachu.

Pro urychlení rozkladu je vhodné větší kusy materiálu rozsekat nebo rozdrtit na menší části. Také pravidelné přehazování kompostu, ideálně jednou za měsíc, pomáhá k lepšímu provzdušnění a rychlejšímu rozkladu. Správně založený a udržovaný kompost by neměl zapáchat, ale vydávat příjemnou zemitou vůni.

Vrstvení materiálů při zakládání kompostu

Správné vrstvení materiálů je základním předpokladem pro vytvoření kvalitního kompostu. Na dno kompostéru nebo kompostové hromady vždy umístíme hrubší materiál, jako jsou nasekané větve, stonky nebo kukuřičné stonky. Tato vrstva by měla být přibližně 15-20 centimetrů vysoká a zajišťuje důležitou cirkulaci vzduchu od spodu kompostu. Na tuto základní vrstvu následně pokládáme střídavě zelený a hnědý materiál.

Zelený materiál zahrnuje čerstvě posekanou trávu, kuchyňský bioodpad, čerstvé rostlinné zbytky a plevel. Tyto materiály jsou bohaté na dusík a podporují rychlý rozklad. Hnědý materiál představuje suché listí, slámu, piliny, kartonové papíry nebo dřevěnou štěpku. Tyto složky jsou bohaté na uhlík a zajišťují správnou strukturu kompostu. Ideální poměr mezi zeleným a hnědým materiálem je přibližně 1:3.

Při vrstvení je důležité dbát na správnou vlhkost jednotlivých vrstev. Pokud přidáváme suchý materiál, měli bychom ho lehce pokropit vodou. Naopak, pokud je materiál příliš vlhký, přidáme více suchých složek. Optimální vlhkost poznáme tak, že když vezmeme hrst kompostovaného materiálu do ruky a zmáčkneme ji, mělo by se vytlačit jen několik kapek vody.

Každou novou vrstvu je vhodné prosypat tenkou vrstvičkou zeminy nebo hotového kompostu, který obsahuje mikroorganismy potřebné pro rozkladné procesy. Můžeme také přidat urychlovače kompostování, jako jsou kopřivy, kostival nebo speciální bakteriální přípravky, které celý proces významně urychlí.

Při vrstvení materiálů je třeba myslet i na velikost jednotlivých částí. Čím menší kousky materiálu použijeme, tím rychleji proběhne jejich rozklad. Proto je vhodné větší kusy nadělit nebo nasekat. Ideální velikost částic je mezi 2-5 centimetry. Nikdy by se neměly do kompostu přidávat příliš velké kusy materiálu, které by bránily rovnoměrnému rozkladu.

V průběhu kompostování je důležité sledovat, jak se jednotlivé vrstvy chovají. Pokud kompost zapáchá, znamená to většinou nadbytek zeleného materiálu nebo přílišnou vlhkost. V takovém případě přidáme více hnědého materiálu. Naopak, pokud se kompost rozkládá příliš pomalu, může to být způsobeno nedostatkem dusíkatých složek nebo vlhkosti.

Pro urychlení rozkladného procesu je vhodné kompost pravidelně přehazovat, ideálně každé 2-3 měsíce. Tím zajistíme lepší provzdušnění materiálu a rovnoměrnější rozklad. Během přehazování můžeme také upravit poměr jednotlivých složek podle aktuálního stavu kompostu. Správně vrstvený kompost by měl být hotový za 6-12 měsíců, v závislosti na použitých materiálech a podmínkách kompostování.

Zajištění správné vlhkosti kompostové hromady

Správná vlhkost kompostové hromady je naprosto zásadním faktorem pro úspěšné kompostování. Ideální vlhkost kompostu by se měla pohybovat mezi 50-60%. Pokud je kompost příliš suchý, mikroorganismy nemohou efektivně rozkládat organický materiál a celý proces se výrazně zpomalí nebo dokonce zastaví. Naopak přílišná vlhkost může vést k hnilobným procesům a vzniku zápachu.

Pro zjištění správné vlhkosti můžeme použít jednoduchou orientační zkoušku. Vezmeme hrst kompostovaného materiálu a zmáčkneme ji v dlani. Pokud se objeví mezi prsty jen několik kapek vody a materiál drží pohromadě, je vlhkost optimální. Když se vytvoří souvislý proud vody, je kompost příliš mokrý. Naopak pokud se materiál po rozevření dlaně ihned rozpadá, je příliš suchý.

V případě nedostatečné vlhkosti je třeba kompost pravidelně zalévat, nejlépe dešťovou vodou. Zálivku provádíme postupně a rovnoměrně, aby se voda dostala do všech vrstev kompostu. Velmi účinné je zalévání výluhem z kopřiv nebo přidání čerstvě posekané trávy, která obsahuje dostatek vlhkosti a zároveň dodá potřebný dusík.

Při nadměrné vlhkosti je nutné kompost provzdušnit přehozením nebo překopáním. Do příliš vlhkého kompostu můžeme přidat suché materiály jako slámu, piliny, suché listí nebo papírové kartony, které pomohou přebytečnou vlhkost absorbovat. Je také vhodné kompostovou hromadu přikrýt prodyšnou textilií nebo vrstvou slámy, která ochrání kompost před přílišným deštěm, ale zároveň umožní odpařování přebytečné vody.

Během letních měsíců je důležité kontrolovat vlhkost častěji, protože vysoké teploty mohou způsobit rychlé vysychání kompostu. V tomto období je vhodné kompost umístit do polostínu, aby nebyl vystaven přímému slunečnímu záření po celý den. Naopak v období dešťů je třeba zajistit dobré odvodnění základny kompostu, aby se ve spodní části nehromadila voda.

Pro udržení optimální vlhkosti je také důležité správné vrstvení materiálů. Střídáme vlhké materiály (kuchyňské zbytky, čerstvě posekaná tráva) se suchými (sláma, listí, dřevní štěpka). Toto vrstvení pomáhá regulovat vlhkost přirozeným způsobem a vytváří ideální podmínky pro kompostovací proces.

Pravidelná kontrola a údržba vlhkosti kompostu je klíčová pro vytvoření kvalitního humusu. Správně vlhký kompost by měl být tmavý, drobtovitý a příjemně vonět po lesní půdě. Pokud se objeví plíseň nebo nepříjemný zápach, je to známka nesprávné vlhkosti a je třeba situaci okamžitě řešit úpravou zalévání nebo přidáním vhodných materiálů.

Pravidelné provzdušňování kompostovaného materiálu

Provzdušňování kompostovaného materiálu je naprosto zásadní proces, který významně ovlivňuje kvalitu a rychlost rozkladu organické hmoty. Během kompostování je nutné zajistit dostatečný přísun kyslíku do všech vrstev kompostu, což podporuje činnost aerobních mikroorganismů, které jsou hlavními aktéry při přeměně biologického odpadu na kvalitní humus. Ideální je provzdušňovat kompost minimálně jednou za dva až tři týdny, v letních měsících pak častěji, zejména pokud pozorujeme, že se materiál příliš sesedá nebo je cítit nepříjemný zápach.

K provzdušňování můžeme využít různé nástroje, přičemž nejběžnější jsou speciální kompostové vidle nebo provzdušňovací tyč. Při překopávání je důležité důkladně promíchat materiál z okrajových částí do středu hromady a naopak. Tímto způsobem zajistíme rovnoměrný rozklad v celém objemu kompostu. Během provzdušňování také můžeme kontrolovat vlhkost materiálu - pokud je kompost příliš suchý, je vhodné ho při této příležitosti mírně zavlažit, ale nikdy ne přemokřit.

Správně provzdušněný kompost poznáme podle toho, že je cítit příjemnou lesní vůní a materiál je rovnoměrně vlhký. Pokud se při překopávání setkáme s místy, kde je materiál slehlý a zapáchá, je to známka nedostatečného provzdušnění a převládajících anaerobních procesů. V takovém případě je nutné zvýšit frekvenci překopávání a případně přidat více strukturního materiálu, jako jsou větvičky nebo sláma, které pomohou udržet vzduchové kapsy v kompostu.

Pro usnadnění provzdušňování je vhodné již při zakládání kompostové hromady myslet na správnou skladbu materiálu. Spodní vrstva by měla být tvořena hrubším materiálem, který zajistí základní provzdušnění od země. Při vrstvení dalšího materiálu je důležité střídat vlhké a suché složky, měkké a tvrdší materiály. Toto uspořádání samo o sobě vytváří přirozené vzduchové kanálky.

V případě využití uzavřených kompostérů je provzdušňování o to důležitější, protože přirozená cirkulace vzduchu je zde omezenější. Moderní kompostéry často disponují větracími otvory, ale i přesto je pravidelné mechanické provzdušňování nezbytné. Některé typy kompostérů jsou vybaveny otočným mechanismem, který usnadňuje promíchávání materiálu bez nutnosti použití dalších nástrojů.

Pravidelné provzdušňování má také významný vliv na teplotu uvnitř kompostu. Správně provzdušněný kompost dosahuje vyšších teplot, což urychluje rozkladné procesy a pomáhá eliminovat případná semena plevelů či choroboplodné zárodky. Optimální teplota v jádru kompostu by se měla pohybovat mezi 50-60 °C, čehož lze dosáhnout právě díky dostatečnému přístupu kyslíku k rozkládajícímu se materiálu.

Kontrola teploty a procesu rozkladu

Správná teplota a průběžná kontrola procesu rozkladu jsou naprosto klíčové faktory pro úspěšné kompostování. Ideální teplota uvnitř kompostu by se měla pohybovat mezi 50 až 65 stupni Celsia. Tato teplota zajišťuje optimální podmínky pro mikroorganismy, které rozkládají organický materiál. Pro měření teploty můžeme použít speciální kompostovací teploměr, který zapíchneme do středu hromady.

V průběhu prvních dvou až tří týdnů by měla teplota postupně stoupat, což značí, že rozkladné procesy probíhají správně. Pokud teplota nestoupá, může to znamenat několik problémů - příliš mnoho vlhkosti, nedostatek dusíkatých materiálů nebo špatné provzdušnění. V takovém případě je nutné kompost přeházet a případně přidat více zelených materiálů bohatých na dusík, jako je čerstvě posekaná tráva nebo kuchyňský odpad.

Proces rozkladu můžeme také kontrolovat vizuálně a čichově. Zdravý kompost by měl mít tmavě hnědou barvu a příjemnou zemitou vůni připomínající lesní půdu. Pokud cítíme nepříjemný zápach připomínající hnijící vejce, znamená to, že v kompostu probíhají anaerobní procesy, což není žádoucí. V takovém případě je nutné kompost okamžitě provzdušnit přeházením.

Vlhkost kompostu by měla připomínat vyždímanou houbu - když stiskneme hrst kompostu v dlani, mělo by se objevit jen několik kapek vody. Příliš mokrý kompost poznáme podle toho, že z něj při stisknutí vytéká voda, zatímco příliš suchý se jednoduše rozpadá a nedržní pohromadě. Správnou vlhkost udržujeme pravidelným kropením v době sucha a přikrýváním kompostu v období dešťů.

Důležité je také sledovat rychlost rozkladu různých materiálů. Měkké zelené části rostlin by měly zmizet během několika týdnů, zatímco tvrdší materiály jako větvičky nebo skořápky od vajec mohou potřebovat několik měsíců. Pokud se některé materiály rozkládají příliš pomalu, můžeme je příště nakrájet na menší kousky nebo je před přidáním do kompostu rozdrtit.

Pro urychlení procesu rozkladu je vhodné kompost každých 4-6 týdnů přeházet. Tím zajistíme lepší provzdušnění a promíchání materiálů. Během přehazování můžeme také kontrolovat, zda se v kompostu nevyskytují nežádoucí předměty nebo zda některé části nejsou příliš suché či mokré. Materiál z okrajů přemístíme do středu hromady a naopak, čímž zajistíme rovnoměrný rozklad.

Celý proces kompostování by měl být dokončen za 6 až 12 měsíců, v závislosti na skladbě materiálu a péči o kompost. Hotový kompost poznáme podle toho, že má drobtovitou strukturu, tmavě hnědou až černou barvu a příjemně voní po lesní půdě. V této fázi by již neměly být rozeznatelné původní materiály, s výjimkou některých dřevnatých částí, které můžeme přesunout do nového kompostu.

Kdy je kompost zralý k použití

Správně vyzrálý kompost je základem úspěšného kompostování a jeho použití na zahradě. Zralý kompost poznáme podle několika charakteristických znaků. Především má tmavě hnědou až černou barvu a příjemně voní po lesní půdě. Jeho struktura je drobtovitá a homogenní, přičemž původní materiály již nejsou rozpoznatelné. Když vezmeme hotový kompost do ruky, měl by být na dotek vlhký, ale ne mokrý, a při zmáčknutí by se neměla uvolňovat voda.

Typ kompostu	Doba zrání	Vhodné materiály	Údržba
Otevřená hromada	6-12 měsíců	Listí, tráva, zbytky zeleniny	Pravidelné přehazování
Uzavřený kompostér	4-8 měsíců	Kuchyňský bioodpad, zahradní odpad	Minimální péče
Dřevěný kompostér	6-10 měsíců	Větve, listí, posečená tráva	Občasné provzdušnění

Doba zrání kompostu se obvykle pohybuje mezi 6 až 12 měsíci, záleží však na mnoha faktorech, jako je složení kompostu, velikost částic, vlhkost a pravidelnost péče. V letních měsících probíhá rozklad rychleji než v zimě, kdy se proces zpomaluje nebo zcela zastavuje. Pokud jsme kompost pravidelně přehazovali a udržovali správnou vlhkost, může být připraven k použití již po půl roce.

Důležitým indikátorem zralosti je teplota kompostu. V průběhu rozkladu teplota nejprve stoupá až k 70 °C, postupně však klesá. Zralý kompost má teplotu okolního prostředí, což znamená, že hlavní rozkladné procesy již proběhly. Dalším spolehlivým ukazatelem je přítomnost žížal a dalších půdních organismů, které se v nezralém kompostu nevyskytují.

Pro ověření zralosti můžeme provést jednoduchý test klíčivosti. Stačí vysít semínka řeřichy do misky s testovaným kompostem. Pokud semínka dobře vyklíčí a rostlinky jsou zdravé, je kompost připravený k použití. Naopak, pokud rostlinky špatně klíčí nebo jsou zakrslé, kompost ještě není dostatečně vyzrálý a obsahuje látky, které by mohly poškodit rostliny.

Nezralý kompost může rostlinám spíše uškodit než prospět, protože stále probíhající rozkladné procesy spotřebovávají dusík, který pak chybí rostlinám. Navíc může obsahovat fytotoxické látky, které brzdí růst rostlin. Proto je lepší nechat kompost dozrát, než ho předčasně použít.

Hotový kompost by měl mít správný poměr uhlíku a dusíku (C:N), který se pohybuje kolem 20-30:1. Tento poměr zajišťuje, že živiny jsou pro rostliny dobře dostupné. Zralý kompost také obsahuje stabilní humusové látky, které zlepšují strukturu půdy a pomáhají zadržovat vodu a živiny.

Správně vyzrálý kompost lze použít kdykoliv během vegetační sezóny. Je ideální pro mulčování, zlepšení půdní struktury nebo jako součást pěstebních substrátů. Můžeme ho zapravit do půdy na záhonech, použít při výsadbě stromů a keřů nebo jím přihnojovat trávník. Díky postupnému uvolňování živin působí jako dlouhodobé hnojivo a současně zlepšuje život v půdě.

Nejčastější chyby při kompostování

Při zakládání kompostu se často setkáváme s různými problémy, které mohou celý proces výrazně zkomplikovat. Jednou z nejčastějších chyb je nevhodné vrstvení materiálu. Mnoho zahrádkářů ukládá do kompostu příliš silné vrstvy stejného materiálu, například pouze posekanou trávu nebo listí. Takové jednání vede k tomu, že se materiál slehne, začne hnít a vytváří nepříjemný zápach. Správným řešením je kombinovat různé materiály a vytvářet tenčí vrstvy.

Další závažnou chybou je nedostatečné provzdušňování kompostované hmoty. Když kompost není pravidelně překopáván, dochází k nedostatku kyslíku, což zpomaluje rozkladné procesy a podporuje vznik anaerobního prostředí. V takovém případě se místo kvalitního humusu vytváří zapáchající hmota. Kompost by měl být překopáván minimálně dvakrát ročně, ideálně však každé dva až tři měsíce.

Nesprávná vlhkost je dalším faktorem, který může pokazit celý kompostovací proces. Příliš suchý kompost způsobuje, že se materiál nerozkládá a mikroorganismy nemohou efektivně pracovat. Naopak přemokřený kompost vede k vytváření plísní a hnilobných procesů. Správná vlhkost by měla připomínat vyždímanou houbu - když stiskneme materiál v dlani, mělo by se objevit jen několik kapek vody.

Mnoho lidí také chybuje v tom, že do kompostu přidávají nevhodné materiály. Častým problémem je vhazování zbytků vařených jídel, masa, kostí nebo mléčných výrobků. Tyto materiály lákají škůdce a způsobují nežádoucí pachy. Stejně tak není vhodné kompostovat nemocné rostliny, které mohou infikovat celý kompost, nebo rostliny ošetřené chemickými přípravky.

Špatné umístění kompostu může také významně ovlivnit kvalitu výsledného produktu. Kompost by neměl být umístěn na přímém slunci, kde rychle vysychá, ani v příliš stinném místě, kde se materiál rozkládá pomaleji. Ideální je polostinné místo s dobrou cirkulací vzduchu, ale chráněné před silným větrem.

Častou chybou je také ignorování správného poměru uhlíku a dusíku. Pro optimální rozklad je důležité dodržovat poměr přibližně 30:1 ve prospěch uhlíku. Příliš mnoho dusíkatého materiálu (například čerstvě posekané trávy) způsobuje přehřívání kompostu a nepříjemný zápach. Naopak převaha uhlíkatých materiálů (suché listí, dřevní štěpka) vede k pomalému rozkladu.

Nedostatečná velikost kompostéru je další běžnou chybou. Příliš malý objem neumožňuje dosáhnout optimální teploty pro správný rozklad. Minimální doporučovaný objem je jeden kubický metr. Menší komposty se obtížněji zahřívají a proces rozkladu je v nich výrazně pomalenější.